Kostel v Blučině, jehož patronátní právo daroval roku 1281 Václav II. klášteru žďárskému, je v listinném materiálu doložen již v roce 1240. Ze 13. století také pochází – podle zjištění stavebně historického průzkumu – nejstarší stavební fáze kostela. Základ dnešní podoby kostela je doložen k roku 1596, a to ve slohu vrcholné gotiky; později přibyly úpravy ve slohu pozdní renesance, pozdního baroka a rokoka. Jedná se o trojlodní orientovanou stavbu s pětibokým závěrem a čtyřbokou věží představenou před západní průčelí. Loď je zastřešena velmi vysokou sedlovou střechou, věž ukončena římsou, nad níž probíhá na každé straně ochoz se třemi arkádami. Nad nimi mohutné těleso věže přechází do subtilnějšího osmibokého hranolu (s hodinovým ciferníkem v průčelí), jenž je zastřešen cibulí, otevřenou lucernou a vrcholí makovicí s křížem. 

Hlavní loď je členěna na dvě části. Východní je zaklenuta jednak polem křížové žebrové klenby a pětibokým lunetovým závěrem přerušeným barokním pasem, jednak hvězdicovitou žebrovou klenbou. K jižní stěně lodi přiléhá trojboce uzavřená kaple svatého Jana Nepomuckého zaklenutá síťovou žebrovou klenbou. Ke střední části severní lodi je přistavěna kaple sv. Barbory, nad jejímž přibližně čtvercovým půdorysem se zvedá rovněž křížová žebrová klenba. Na kapli navazuje tzv. ulička neboli úzká síň s valenou klenbou prolomenou po délce z každé strany třemi výsečemi. K severní zdi presbytáře a západní stěně kaple sv. Barbory je přistavěna trojboce ukončená sakristie z 19. století. Hlavní loď je od jižní oddělena dvěma osmihrannými nestejnými sloupy. Všechny sloupy a žebra byly zbaveny nanesených maleb a uvedeny do původní podoby v roce 1937.  

V roce 1902 byl instalován oltář, který zhotovil sochař Jan Tomola. Za volně stojící mensou s tabernáklem se nachází přízední architektura sledující zaoblený závěr presbytáře. Je pokrytá sádrovým mramorem se zeleným, cihlově červeným a šedohnědým žilkováním. Dva boční, v prostoru na hranolových soklech volně stojící sloupy nesou kladí s bohatě vyloženou profilovanou římsou; na té jsou umístěny volutové podstavce se sedícími, ke střední ose komponovanými putti (putto neboli amoret – nahé dítě podobné andílku, ale zde bez křídel). Na paty sloupů přisedají volutová křídla, na nichž jsou umístěny: vlevo socha sv. Floriána (stojící světec v obvyklém ikonografickém zobrazení, v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení požáru) a vpravo socha sv. Jiří (stojící světec oděný v brnění držící v ruce kopí, kterým podle legendy zabil draka). Nynější svatostánek byl instalován roku 2012.

Uprostřed sloupové architektury je v černém, zlatě zdobeném rámu zasazen obraz Panny Marie Nanebevzaté. Obraz pochází z 1. poloviny 19. století. Zachycuje apoštoly, kteří se sklánějí nad hrobem Panny Marie. Hrob je však prázdný, vlevo dole je odvalena náhrobní deska. Pannu Marii, tedy její tělo i duši, nesou na oblaku andělé do nebes. Dole u hrobu i v rukou andělů můžeme vidět růže jako jeden z hlavních atributů zobrazení Panny Marie, v horní části obrazu je znázorněna nebeská věčnost. Zajímavý je rozdíl mezi tímto typicky katolickým pojetím nanebevzetí a znázorněním pravoslavným, kde Panna Maria obvykle leží ve svém hrobu a do nebe si bere její duši sám Kristus. Nad obrazem můžeme vidět pozlacenou symboliku Boží Trojice. Obraz má výšku 6 m, šířku 3,5 m.

Přízední, dvojdílná kazatelna se skládá z řečniště a stříšky. Je vyrobena z polychromovaného dřeva o výšce tři metry. Řečniště kruhového půdorysu vybíhá dole v nízký projmutý jehlan s výdutí a polokulovým zakončením. Na plném, v dolní části vydutém parapetu členěném pilastry je aplikován zlacený vyřezávaný dekor (kartuše, úponky). Pod vyloženou římsou stříšky je zavěšena čabraka (ozdobná pokrývka), na vypnutém završení stříšky je umístěn putto klečící na obláčku a volná plastika, před níž jsou položeny desky Desatera s paprskovou svatozáří. Pravá ruka putta je vysunuta mírně dopředu, levou gestikuluje vzhůru. V podhledu stříšky je umístěna plastika holubice.

Křtitelnice je uměleckou, státem chráněnou památkou z 1. pol. 16. století – chráněná je kamenná část. Na čtyřbokém stupni je polygonální noha křtitelnice, tvořená prostupujícími se útvary vzhůru se postupně zužujícími, na níž je nasazena polygonální nádrž, jejíž plášť je členěn střídajícími se štíty a čtyřlisty zabírajícími vždy celé pole. Spodní část nádrže je odstupněna, členěna protínajícími se pruty. Každá strana je zdobena kružbou se štítem. Do jejího polychromování r. 1897 býval na jednom štítku znak Ditrichštejnů, na druhém Panna Maria. V. Houdek ji kladl do 16. století, Moravská čítanka do pozdní gotiky. V lidu je zachována pověst, že pochází ze staré kaple pendrovské. 

Boční oltář sv. Barbory Nad mensou rakvového typu se zvedá přízední architektura s bočními pilastry završenými šikmými volutově ukončenými římsami. V prolomeném středu je na bocích projmutý, římsou a volutami završený nástavec s aplikovanou kartuší obsahující monogram IHS. U paty pilastrů na křídlových konzolách jsou umístěny volné plastiky z bíle natřeného dřeva – v obvyklém ikonografickém podání pak svatý Šebestián (proboden šípy) a svatý Roch, patron nemocných (vousatý poutník s brašnou a holí, ukazující na svůj vřed na noze). Uprostřed oltářní architektury je osazen obraz Stětí svaté Barbory zasazený v kasulovém rámu. Světice klečí uprostřed katů obklopena skupinou mužů. Na pravé straně obrazu se v pozadí tyčí válcová věž se třemi okenními otvory, v níž byla Barbora uvězněna. Nahoře v oblacích se vznáší okřídlené hlavičky andílků a putto nesoucí atributy světce – kalich s hostií. Výška oltáře je 5 m, šířka 2,8 m. 

Karner je románská a gotická hřbitovní dvouetážová centrální stavba (známá už z předrománské architektury). Horní prostora karneru sloužila jako kaple, kde se konaly zádušní mše za mrtvé. Uvnitř lodi bývá v této části umístěn oltář. V dolní podzemní prostoře je kostnice (ossarium), kam byly ukládány kosti zemřelých. Na Moravě se zachovalo několik karnerů: ve Vranově nad Dyjí, ve Starém Městě a v Blučině. Karner v Blučině pochází ze 13. století. Někdy na přelomu 14. a 15. století byla zbořena nadzemní část karneru a na zdivu kostnice byla vztyčena kaple, širokým průrazem spojená s novou částí lodi. I zasvěcení sv. Barboře, která je patronkou umírajících, poukazuje na využití kaple jako karneru. Kostnice byla odkryta při rekonstrukci kostela v roce 1985. Z kostnice bylo tehdy vyvezeno 150 m3 hlíny a kostí, které byly uloženy na nové místo za farním kostelem. Vstup do kostnice je celoročně uzavřen. Otvírá se zpravidla jen při příležitosti Noci kostelů.

Boční oltář Panny Marie Bolestné je tvořen mensou rakvového typu a na ni navazující přízední architekturou pokrytou sádrovým mramorem s šedým a šedozeleným žilkováním o výšce 4 m a šířce 1,8 m. V její dolní části je zapuštěn tabernákl a na bočních volutových křídlech jsou umístěny ke střední ose komponované volné plastiky klečících puttů. Střední část oltáře tvoří nika s Pietou a křížem, přes jehož příčné břevno je přehozena bílá rouška. Ve vrcholu kříže je umístěna deska s majuskulním nápisem I. N. R. I. a paprsková svatozář. Nika je završena dopředu a vzhůru vypnutou římsou, pod níž je zavěšena čabraka. Na římse klečí na obláčcích bíle natřený putto. Volné plochy jsou střídmě pokryty zlaceným vegetabilním dekorem.

Oltář sv. Jana Nepomuckého Nad mensou rakvového typu se zvedá přízední pilastrová architektura pokrytá sádrovým mramorem a šedozeleným žilkováním sledující zaoblený závěr jižní boční lodi. U paty pilastrů jsou umístěny na bočních volutových křídlech stojící plastiky z bíle natřeného dřeva: socha sv. Benedikta (světec oblečený v řádové roucho, s tonsurou na hlavě, v levé ruce drží knihu, v pravé opatskou berlu) a sv. Vendelína (v obvyklém ikonografickém podání s pastýřskou holí a zvířaty). Mezi pilastry nesoucími plochy nástavce s aplikovanou kartuší vyplněnou reliéfním jazykem a pěti pěticípými hvězdami je zasazen v černém kasulovém rámu obraz sv. Jana Nepomuckého. Znázorňuje světce oblečeného v klerice, rochetě a hnědém plášti klečícího na oblaku a obklopeného okřídlenými hlavičkami andílků a dvěma putti. Aplikovaný dekor oltáře je zlacený, výška 5 m, šířka 2,8 m. 

Hudební kruchta se nachází v zadní části kostela. Je rokokově zvlněná, s nízkým reliéfem sádrových Amorků a rokokovou ornamentikou. Kruchta spočívá na třech pilířích úplných a dvou přístěnných. Původní píšťalové varhany s dvanácti rejstříky a osmi pedály pocházely z roku 1856. V roce 1993 byly zakoupeny nové, elektrické varhany. 

Ondřej Schweigl (1735–1812) byl barokně-klasicistní sochař, řezbář a štukatér, jehož dílna vybavovala církevní stavby po celé Moravě. Studoval ve Vídni. Jeho dílo můžeme najít mimo jiné i ve Křtinách, na Velehradě, ale také v Blučině. Zde vytvořil hlavní oltář, oltáře sv. Barbory, svatého Jana Nepomuckého, Bolestné Panny Marie a kazatelnu. Tato díla tedy pocházejí z 18. století.

Kostel byl značně poškozen v roce 1945, kdy byla Blučina bombardována. Tehdy byla v kostele rozbita všechna okna, zdivo ze strany od školy silně poškozeno, křidlice ze střechy smeteny, v kostele v pravé lodi spadla žebra, byly poškozeny obrazy křížové cesty i kazatelna. Postupně se pak musela zahájit celková rekonstrukce. V roce 1971 bylo nainstalováno nové topení (7 akumulačních kamen). V letech 1980–1990 byla pořízena nová okna, kompletní elektroinstalace, nová mramorová dlažba, nová křížová cesta a betlém, nový ambon, obětní stůl a sedes. Také byla zbudována místnost zpovědnice. V letech 1994–1996 byla opravena celá střecha kostela. V roce 2008 byla střecha a věž silně poškozena vichřicí Emma a muselo dojít k další nákladné rekonstrukci.

Zvony v Blučině V roce 1648 byly shromážděny peníze na odlití tří zvonů pro kostelní věž. První zvon ulitý v roce 1649 vážil 13 q a pukl už v roce 1667. V roce 1669 byl přelit. Původní váha byla zachována, nezachoval se však starý český nápis. Na přelitém zvonu bylo napsáno, že byl ulit v roce 1669 ke cti bl. Panny Marie, Matky Boží, za podpory Karla Ferdinanda z Valdštejna. Tímto velkým zvonem se zvonilo jen o velkých svátcích a při požárech v obci se s ním "šturmovalo". Zvon v roce 1900 opět pukl a byl přelit zvonařem Hilzerem ve Vídeňském Novém Městě. Vysvěcen byl 9. června 1901. Druhý zvon nesl obraz Krista na kříži a nápis A.D. 1649 toho času ve městečku Blučině s pomocí Boží a vrchnosti tento zvon slit jest ke cti a slávě Pánu Bohu a Blahoslavené Panny na nebe vzaté. Vážil 800 kg a jediný unikl za 1. světové války rekvizici. Třetí zvon vážil 400 kg. Na počátku 18. století přibyl ještě čtvrtý zvon o váze 130 kg, který nesl nápis Svatý Floriáne, oroduj za nás! Anno 1701. V letech 1917 a 1942 bylo několik zvonů odebráno pro válečný průmysl. V roce 1997 byly ulity a vysvěceny ve zvonařské dílně Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova tři nové zvony. Spolu s jediným starým zvonem z roku 1646 tvoří souzvuk tónů f1, a1, c2, d2, tj. nápěv mariánské antifony Salve Regina – Zdrávas Královno. Zvony posvětil 25. května 1997 přímo u kostela generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek za hojné účasti občanů Blučiny.

Křížová cesta, sv. růženec a betlém Autorkou křížové cesty v Blučině je Sabina Kratochvilová. V kostele byla instalována 17. května 1987. Symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení kříže po Via Dolorosa a ukřižování na hoře Golgota. Křížová cesta je rozdělena na čtrnáct zastavení, která odpovídají jednotlivým událostem tradičně spojeným s pašijemi. 

Od stejné autorky jsou v kostele vyobrazeny také jednotlivé desátky sv. růžence v kapli sv. Barbory.

Sabina a její manžel, sochař Jan Kratochvil, jsou zároveň autory nového betléma, který je vyřezán z lipového dřeva. V blučinském kostele byl poprvé instalován na Vánoce v roce 1985. Představuje Pannu Marii a Josefa u jeslí s narozeným Ježíškem. Spolu s nimi se klanějí Ježíšovi tři králové z východu. Nesou darem zlato, kadidlo a myrhu. Další postavou je pastýř stád okolo Betléma. Čelo stolu dole znázorňuje klanějící se postavy, za nimiž vlastně stojíme my a rozjímáme, jak "se projevila Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem". Pozadí nahoře je rozděleno na čtyři pole křížem, který roste z betléma. Dvě horní, vzdálenější menší pole, vyjadřují obrazy z dávných dob, z dějin spásy lidstva. Adam a Eva, první lidé, promarnili hříchem neposlušnosti a pýchy svoje přátelství s Bohem. Davidův boj s Goliášem nám připomíná, že Vykupitel, který se narodil, je z rodu Davidova. Dvě pole dolní, bližší a větší, jsou obrazem naší přítomnosti. Žijeme ve světě nevěrohodných frází a reklam, strachu, polopravd, klamu a násilí. I kdyby většina říkala, že ne, svět je údolím slz. Nositelka Nobelovy ceny míru Matka Tereza z Kalkaty se svými sestrami ošetřuje nemocné, krmí hladové a probouzí v umírajících naději na setkání s Kristem. Jestliže nežijeme v Bohu, pak nemáme správný směr, může se nám život stát hotovým bludištěm. Přijímáme a zas odkládáme různé ideály a naděje, otloukáme si "hlavu o zdi". Tady záleží na každém z nás, zda uslyšíme volání Boží milosti, abychom se v bludišti života neztratili, aby nás hvězda Boží lásky přivedla na kolena – k Betlému.